Mgr. Antonín Gavlas

He was born in 1953 in Nový Jičín. He graduated from Masaryk University in Brno in 1979 – arts and mathematics. Since the graduating he has engaged in his own free production and pedagogic activities. He has established the foundation for support of arts, too. He organizes international expositions. He has been the president of the art group In Signum and a member of UVU ČR since 1995.

Nowadays he deals with own free production in his atelier in Ostrava – Plesna, namely with ceramics and paintings. He forms ceramic relief and encaustics. However he experiments in areas of digital photograph, artistic enamel and glass.

He works on figure and landscape motives mainly. These motives are stylized, abstracted and inosculated so, that artistic products are full of imaginary spaces of strange, mysterious or cosmic sceneries animated with silhouettes of person. These persons are looking for light, beauty and order in this abstract space. He uses symbolism of light in titles of paintings or sets of paintings and expositions.

His ceramic relief is thematically same as his paintings. But it is plastic in fireclay clay, Technicolor glazed, often with gold lustre. Except small works he released metres relief into architecture e.g. Water-place in Klimkovice, in Hospital in Ostrava – Poruba and also in private villas.

In past he organized over 50 expositions and took part in 170 collective expositions in Czech Republic, England, Belgium, Poland, Slovakia, Germany, Switzerland, USA and Nippon. 

CHRÁMY SNŮ –

Výstava obrazů, fotografií a plastik
v Gotické síni minoritského kláštera v Opavě
Vernisáž 3.3. v 17 h., do 17.4.2009

Ostravský výtvarník Antonín Gavlas je kulturní veřejnosti dobře znám z desítek výstav, jimiž se prezentoval v naší republice i  v zahraničí. (několikrát i v Opavě). Jeho malířská díla jsou navíc velmi charakteristická používáním ojedinělé voskové malířské techniky enkaustiky, která pochází ze Starého Egypta.  

Autor zpracovává různá témata, ztvárňuje krajiny, figury, detaily přírody, ale nikdy nejde jen o reálný zápis, spíše jsou to poloabstraktní kompozice složené ze stylizovaných útržků tohoto vnějšího světa.
V jeho dílech jde většinou o podivný,  neskutečný prostor, složený v autorově fantazii z geometrických obrazců a přírodních struktur. Celková kompozice je tvořena prolínáním několika rovin a obraz pak působí jako průhled do tajemného, snového  prostoru, vtahujícího diváka do kosmických dálav lidské fantazie.
Většina Gavlasových kompozic je situována vertikálně, jde o jakési podvědomě směřování vzhůru, o hledání tajemství v nekonečných výšinách, sen o jednotě Země a kosmu. 
Jakoby ožili Březinovi Stavitelé chrámů a v obloucích, spojující nebe a zemi nám sdělovali tajemství hvězd.

Antonín Gavlas se však kromě malby věnuje i dalším výtvarným technikám, hlavně keramice a fotografii, ale navíc také plastice a smaltu. Navíc je i organizátorem různých projektů – když např. založil mezinárodní sochařské sympozium v Ostravě-Plesné a sympozium smaltu ve Vítkovicích.

Také nyní na opavské výstavě uvidíme nejen obrazy, ale také keramické plastiky a hlavně fotografické koláže, ve kterých se „fantastično“, snovost a tajemství zrcadlí nejzřetelněji. Tyto fotografické obrazy vznikají většinou digitálními úpravami základního fotografického materiálu a s původním, reálným motivem již nemají mnoho společného. Vytvářejí představu nových dimenzí,  iluze  světelných chrámů, průniky vzdálených světů.
Vedou nás krajinami barev, hledají v nich světelná znamení a zavádějí nás do tajemných zákoutí našich snů.

Sám autor říká:
„Vlastně ani nic jiného, než svoje sny, nemaluji. Celý život je „o snech“ – o tom, co chci dělat, koho chci potkat, co chci říct… Představy a sny jsou živnou půdou nejen pro umění, ale snad pro celou existenci člověka.   Realita dnešního světa je sice hodně bohatá, ale kdyby nebylo snů, byla by příliš chudá.“
……………………….

I proto se jeho výstava objevuje v programu opavského festivalu Další břehy – jehož letošním tématem je sen, snění a Snílci – s.r.o. … 

Mgr. Petr Rotrekl

Frýdlant nad Ostravicí:

Antonín Gavlas - Za realitou …

Mgr. Antonín Gavlas  má už ve výtvarném životě Ostravska  neopominutelné jméno.  Vedle práce s keramikou se věnuje malbě, grafice, smaltu  i sochařině. Mnoho let působil jako pedagog  a také jako ředitel na uměleckoprůmyslové škole v Ostravě, nyní je již  delší dobu na volné noze.  Sám uspořádal kolem padesáti výstav  v regionu  i v zahraničí a zúčastnil se více jak  stovky výstava  u nás, ale i Belgii,  Německu, Anglii, Japonsku, Polsku,  Slovensku, Švýcarsku a USA.   Vedle své výtvarné činnosti je známý jako vedoucí  Výtvarné skupiny  In Signum – člena UVU  ČR v Praze a  předseda aktivního  občanského sdružení Silvie,  které se svou organizační prací zasloužilo i o realizaci dvou frýdlantských sympozií. Je organizátorem Mezinárodních sochařský sympozií v Plesné a  inspiroval první sympozium Smaltu Vítkovice.

V  malbě jej zaujala  zvláště technika  enkaustiky. Již při prvním pohledu je zřejmé, že průsvitné hmoty  této starověké  techniky  jsou si blízké s keramickými glazurami  a jsou jen krůčkem k jeho zájmu o smalt, se kterým se setkal na sympoziích ve Frýdlantu.V polední době se věnuje také digitálně upravené  fotografii. Na první pohled je  zřejmé, že spojujícím motivem jeho výtvarných aktivit je především světlo a práce se světlem.  Druhým sjednocujícím motivem  je okouzlení tajemstvím. Jeho zrod  můžeme vysledovat v surrealistické  inspiraci autora v šedesátých letech.  Později, za studií na Filozofické a Přírodovědecké  fakultě Masarykovy univerzity v Brně se k tomu přidává zájem o další filozofické  oblasti. Oblast tajemství rozšiřuje z podvědomí  do hlubších  kontextů. Výslednicí je jeho neustálý zájem o  postavení člověka v kosmu, vysledování  potřeby člověka  zachytit vedle své reálné podoby bytí i to co jej přesahuje,  co cítí  jako významný motiv a podnět pro život. I ve svém výtvarném přístupu kombinuje tematickou stránku s hledáním výrazových  technických prostředků,  které by tuto tajemnou nostalgii po hlubším poznání světa zprostředkovaly. Tou je právě enkaustika, která ve svých průsvitných voskových  vrstvách připomíná  smalt a obé  vodní hladinu, pod níž můžeme zahlednou další  tváře  světa, který v běžném životě nevnímáme.  Zatímco se v enkaustice drží většinou stylizovaných prvků  figurálních v kombinaci se symboly  slunce, chrámu apod.  ve smaltech  zatím většinou hledá  optimální způsob využití  vynikající barevnosti a struktur.

V poslední době se mu daří  vyjádřit objevné vidění světa v digitální fotografii. Obohacuje se tematicky rozmnožením symbolických  motivů (Atlantida, Beskydy), pohybuje se od  symbolu až takřka na hranu abstrakce a  naznačuje zde další možnosti, které by mohly ovlivnit i jeho  ostatní tvorbu, jak ukazuje  například nově pojatý  obraz  Tanec, ale i řada  barevných plechů starších, které zde nevidíme. Již v roce 1992 při založení nadace Silvie založil  Mezinárodní bienále Vox Humana.  Jeho iniciativa směřovala k podpoře  humanistické, pozitivně laděné tvorby, vycházející se zákonitostí harmonie a estetiky. Tím se Gavlas postavil proti estetice ošklivosti a zmaru, vedl k tomu i své žáky, inspiroval kolegy a  tvrdošíjně tyto snahy realizuje doposud, bez ohledu na módní proudy a trendy.

PhDr. Karel Bogar

Ozvěny světla

 Ostravský výtvarník Antonín Gavlas v pondělí 28.4. oslavuje svých 55 let zahájením výstavy v galerii Ametyst ve FNsP.

Práce tohoto autora jsou kulturní veřejnosti dobře známy z desítek výstav, jimiž se  v naší republice již prezentoval. Jeho díla jsou navíc dobře rozpoznatelná jednak jedinečnou malířskou technikou enkaustiky,  jednak užitím zvláštní geometrie, jíž buduje podivný, neskutečný prostor ve svých obrazech. 
Jde většinou o poloabstraktní kompozice, kde se vynořují z tmavšího pozadí světlé objekty - postavy , rostliny, krajiny či abstraktní světelné útvary.  Světelné obrazce a světlo vůbec se v posledních letech stává autorovým ústředním motivem.  Světlo se objevuje i v názvech obrazů nebo celých výstavních souborů (Průnik světla, Doteky světla, Sen o světle či Krajiny světla) – ale – hlavně se stává symbolem cesty člověka k  něčemu jasnějšímu , pozitivnějšímu, k prosvětlení duše, k hledání těch příjemnějších - "světlejších" stránek v lidském životě.

Sám autor říká: „…Člověk v životě prožívá mnohé smutné a tragické situace, ale musí je za každou cenu překonat a jít za nějakým světlým cílem. Prostě jít za světlem, ne se utápět ve tmě.“
Tato výstava má proto symbolický název Ozvěny světla a uvidíme na ní hlavně keramické reliéfy a digitální tisky, kterým se poslední dobou Antonín Gavlas věnuje vedle již zmíněné enkaustiky.

                                   Helena Šímová

Úvodní slovo Ladislava Vrchovského na vernisáži výstavy Světelná pole

    Prosvětlování Antonína Gavlase

     Galerie Slováckého muzea pozvala do svých prostor ostravského výtvarníka Antonína Gavlase (*1953). Představuje se kolekcí čtyř desítek prací vytvořených v několika disciplínách. V malbě je jeho doménou technika enkaustiky, což je velice specifický a poměrně náročný proces s bohatou historií sahající až do doby starého Egypta. Souběžně se však nevyhýbá ani jiným, třeba i technickým materiálům, a tak ve svém ateliéru pracuje také s plechy, které pojednává v malířsko-kreslířských postupech, s oblibou využívá smaltování. Dlouhodobé zkušenosti má i keramickou hlínou, z níž vytváří různé objekty. V hledání nových inspirací si na pomoc přibírá také digitální fotoaparát a vybrané snímky dál počítačově zpracovává do zajímavých fotomontáží. V Gavlasově tvorbě se poměrně často stává ústředním motivem člověk – v osamocení nebo ve skupinách, zástupech či v jakémsi společenství.  Figury v převážně lineárním provedení mají spíše charakter jakéhosi životného symbolu v nekonečném prostoru, v němž více či méně vládne světlo – přirozené i kouzelně mystické. Fenomén světla však používá i v ostatních artefaktech ve spojení s architekturou, prázdným exteriérem či v abstraktně vyznívajících kompozicích.
     Autorská výstava Antonína Gavlase představuje polohu meditativní s nabídkou bohatého okruhu možných výkladů, představ i přání. Jeho díla mohou posloužit jako uvolnění od všedních starostí či povzbudit momentální potřebu vyrovnat se s osobním problémem i prostřednictvím výtvarného umění. Se všudypřítomným světlem se tento prožitek může stát neopakovatelně příjemným.

                                                  Marie Martykánová

Ze společné výstavy ĆESKÉ UMĚNÍ NOVÉHO HUMANISMU

v galerii SZYB WILSON v polských Katovicích v květnu 2010